Povídka: Proč na sebe lidi křičí

Jednou se Učitel zeptal svých žáků:
– Proč když se lidé hádají, křičí?
– Protože v tu chvíli ztratí klid, řekl jeden.

— No ale proč křičet, když ten druhý je hned vedle tebe? – zeptal se Učitel. – Copak se s ním nedá mluvit potichu? Proč křičet, i když jsi rozzlobený?
Žáci navrhovali různá vysvětlení, ale ani s jedním z nich nebyl Učitel spokojen. Nakonec jim vysvětlil:
— Když jsou lidé jeden s druhým nespokojeni a hádají se, jejich srdce se od sebe vzdalují. Aby tuto vzdálenost překlenuli a jeden druhého slyšel, musejí křičet. Čím více se zlobí, tím hlasitěji křičí.
—A co se děje, když se lidé zamilují? Nekřičí, naopak mluví potichu. Protože jejich srdce jsou si blízko a vzdálenost mezi nimi je nicotná.
A když se pak milují ještě silněji, co se stane? – pokračoval Učitel. – Už nemluví, jen si šeptají a jsou si ve své lásce ještě blíže. Nakonec už nepotřebují ani šeptat. Pouze se jeden na druhého dívají a rozumějí všemu i beze slov. Tak to bývá, když jsou spolu dva milující se lidé.
Proto když se hádáte, nedovolte svým srdcím, aby se jedno druhému vzdalovalo a nevyslovujte slova, která vzdálenost mezi vámi ještě zvětšují. Mohl by nastat den, kdy vzdálenost už bude tak veliká, že nenajdete cestu zpátky…